46. zimní Brdy a dříve narození
Úvodem připomeňme, že první skautský přechod Brd se uskutečnil 8. února 1969. Stal se demonstrací nesouhlasu se sovětskou okupací naší vlasti. Zúčastnilo se ho tenkrát 1300 skautů a skautek a každoroční tradice přechodu se udržela přes celou dobu normalizace až dosud.
Vzpomínám na první přechod Brd po třetí obnově našeho skautování. Jedním z výchozích bodů byla stanice Nová Ves pod Pleší, sešlo se nás tam požehnaně, spolu s Baghýrou (Pepíkem Jedličkou) jsme tehdy vedli dvě smečky vlčat 92. střediska Šípů z pražského Zahradního Města, účast vlčat velmi dobrá.
Pochod na hromadném nástupu zahájil tehdy bratr Atri (Karel Skála) fanfárou na svou polnici. My se tenkrát zpočátku zmateně plácali, než jsme se dostali k Malé Svaté Hoře, odkud už jsme štrádovali do Kytína. Tam, procházejíce obcí, zejména vlčata překvapilo, že pomalu z každého stavení zrovna vylézaly podivné osůbky – masopustní masky – masopustní průvod je v Kytíně vždy docela mohutný a zejména tradiční, jak jsme později zjistili. Tehdy jsme na Kytínskou louku přišli poněkud později, takže hromadný nástup jsme nestihli. Nicméně pokračování k jezírku a sešup krpálem pod Babkou po modré nás dovedl do Řevnic. Vlčata toho měla tenkrát docela dost.
Těch našich brdských přechodů byla celá řada, později z Mníšku buď přes Stříbrnou Lhotu, a pokud zde byl zamrzlý rybníček, s dobrou klouzačkou, na Kytínskou louku nebo z Mníšku prudkým stoupáním k renovované Skalce s nádherným výhledem do kraje k jihu a po hřebeni lesem jsme už hromadný sraz nepromeškali.
Jednou se nám však podařilo ztratit úplného nováčka, který se v pochodnickém davu u Jezírka zapletl omylem do jiné skautské skupiny. My jsme zjistili, že nám jedno vlče schází až dole v rovince před Řevnicemi, bylo ke čtvrté hodině odpoledne a docela slušný mráz. Naštěstí tento horor měl dobrý konec. V Řevnicích se ho ujaly pražské skautky, nám však bylo „ouzko“. Baghýra, pilný brdský účastník, se tentokrát na 46. Brdy dne 24. ledna vydal sám, já byl zdravotně indisponován (toxoalergický exantém po antibiotiku penicilinové řady), takže informace dávám jen zprostředkovaně díky jeho referencím. Bylo sice bíle pocukrováno, ale na louce bahna „neúrekom“.
Derviš tam pilně prováděl obrazovou dokumentaci, čehož dokladem je celá řada záběrů dříve narozených, buď ze Svojsíkova oddílu nebo kmene dospělých, např. Věra Janovská, Rys, Maják, Logan, Nashville, Akéla z Uhříněvsi a další – neznám jménem všechny.
Chvála jim, že nelenovali a vydali se na kolektivní tradiční skautskou akci. Také Windy nezklamal a účinkoval při prodeji upomínkových předmětů, knih a brožur, ale i krmě. Je dobré o tradice pečovat a uchovávat je.
Zapsal: s pomocí Baghýry (Josefa Jedličky, člena SO) Grizzly – Boža Strauch, foto: Dreviš – Petr Jeschke.
Článek převzat z publikace: Kmenové novinky – Informátor kmene dospělých, leden – březen 2015, KNOV ročník 5 (KN ročník 18)